Banát-tradice
22. 7. 2007
TRADICE
V českých vesnicích na jihu rumunského Banátu se dodnes dochovaly zbytky tradiční české materiální a zvláště duchovní kultury, jejíž projevy byly ještě poměrně nedávno velmi živé a intenzivní. V určitých případech se zde dodnes udržují některé tradiční zvykové a obyčejové jevy a prvky, které ve staré vlasti již dávno zanikly.
Nejvýznamnější událostí nejen rodinného života, ale i vesnického sousedského kolektivu je zde svatba, ke které se koncentruje celá řada staročeských obřadních a zvykových forem a norem: promluvy („svatební řeči“) družby (starosvata, starojky, faktora, kecála, poklampače), námluvy, „štandrle“ u nevěsty, svatební průvod, požehnání rodičů snoubencům, zdobení a třesení „stromečku“, vybírání na „kolíbku“, čepení nevěsty, tradiční svatební písně. Ve všech českých vesnicích je svatební rituál podobný, jen s určitými odchylkami. Odklon od tradičních forem české svatby se v poslední době projevuje jen v oblečení nevěsty, některých svatebčanek a družiček, které již odkládají tradiční lidový oděv. „Veselky“ se konají převážně v masopustním období, kdysi výlučně v domě nevěsty, zhruba od poloviny 20. století v kulturním domě, jen ve Svaté Heleně se k tomuto účelu po rumunském vzoru staví z prken a větví zastřešené „šátro“ (z maďarského sátor, tzn. stan). Ještě nedávno izolované české vesnice dnes již přestávají být endogamní, přibývá sňatků mezi obyvateli českých sídel i sňatků národnostně smíšených, zvláště v Eibentálu a v Bígru, o městských sídlech ani nemluvě.
Dosud zde ještě přežívají některé rituály zvykoslovného roku vycházející z církevního (katolického) kalendáře, všeobecně o Velikonocích („na červený svátky“, „na zajíčka“): vyřehtávání a koledování s příslušnými staročeskými obřadními písněmi a říkadly, velkopáteční obmývání se v potoce i oblévání děvčat na Velikonoční pondělí; o posvícení (na Gerníku a na Rovensku s taneční zábavou od sobotního večera až do úterního rána) i o Vánocích („na koledu“), o Štědrém dnu mj. ovazování a třesení stromků, celodenní půst a zákazy všech prací, koledování na Štěpána. Některé obřadní slavnosti a zvyky však už vymizely (tříkrálová koleda, dožínky, předvánoční obchůzkové zvyky na Barboru, Mikuláše a Lucii), jiné procházejí velkým úpadkem (masopustní obyčeje). K novým výročním obyčejům patří Den horníků na Eibentále a všeobecně silvestrovská zábava („revelion“). Specifickou eibentálskou slavností je tamní zavádění pod máj s taneční zábavou o Svatodušním pondělí s pozoruhodnými veršovanými a částečně rýmovanými přípitky zavaděče.
Termíny posvícení:
Svatá Helena - na sv. Václava (28. září)
Gerník, Eibentál, Šumice - na sv. Havla (16. října)
Bígr - týden po sv. Havlu
Rovensko - na sv. Martina (11. listopadu)
Zlatice, Oršava (české komunity) - na sv. Kateřinu (24. listopadu)
Připadne-li svátek příslušného světce na pondělí, úterý nebo středu, pak se slaví posvícení v neděli a v pondělí tuto středu předcházející. Připadne-li na čtvrtek nebo pátek, slaví se v neděli a v pondělí následující.
Dožínky
Dožínky mají své pevné datum jenom ve Svaté Heleně. Slaví se na její pouť, tj. v neděli nejbližší 18. srpnu (svátek sv. Heleny). V jiných vesnicích jsou dožínky svátkem pohyblivým a vyhlašuje je farář k termínu ukončení žňových prací.
Taneční zábavy
Pravidelné taneční zábavy se v současné době konají už jen na Gerníku. Kromě posvícení (zábava v sobotu, v neděli a v pondělí) a masopustu (zábava v neděli, v pondělí a v úterý) navíc ještě v tyto dny:
- na Štěpána (26. prosince)
- na Silvestra (31. prosince)
- na Nový rok (1. ledna)
- na Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
- na dožínky (pohyblivý svátek)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář